Erysipel

Zpracoval: As. MUDr. Jan Kilian
Oponent: prof. MUDr. Vladimír Resl, CSc

Akutní bakteriální infekční onemocnění kůže, velmi vzácně i sliznic a podkoží s různě velkou plochou a tíží kožního postižení a s typickými doprovodnými celkovými příznaky. Původcem erysipelu je nejčastěji beta hemolytický streptokok skupiny A, méně často i skupin C, G či B. Agens se do kůže dostává porušeným kožním krytem. Proběhlá infekce nezanechává imunitu. Recidivy mohou vést ke vzniku lymfedému či elefantiázy. Z epidemiologického hlediska se jedná o infekční onemocnění s možným přenosem infekce na osoby, které přicházejí s nemocným do kontaktu.

Dominantní obor: dermatovenerologie
Další obory: infekce
Správce standardu: Česká dermatovenerologická společnost
autor: MUDr. Jan Kilian
MKN - 1O Dg . A 46

Kvalifikace instituce: centrum specializované péče (lůžkového typu)
                                       tj. lůžkové stanice kožních klinik či kožní lůžková
                                       oddělení, eventuálně infekční oddělení

Personální předpoklady: lékař, zdravotní sestra

Technické předpoklady: izolace (pokoj s infekčním režimem)

Klinický obraz, diagnóza, terapie:

Klinický obraz:
Zarudnutí a otok kůže se nejčastěji objevuje na končetinách, ale i na jiných částech těla. Kožní nález je provázen vysokou teplotou, schváceností, eventuálně nauzeou a zvracením. Inkubační doba je obvykle několik hodin. Kromě erytematózní formy se mohou objevit další formy erysipelu jako jsou forma bulózní, flegmonózní či abscedující. Onemocnění bývá provázeno lymfadenitidou a lymfagoitidou.

Základní diagnostický postup u erysipelu či podezření na erysipel:

      anamnéza

      klinický obraz

      laboratorní vyšetření: sedimentace, krevní obraz, CRP, moč + sediment, výtěry: krk + nos

Diferenciální diagnostika:
akutní stádium ekzému, herpes zoster, erysipeloid, flegmóna, flebotrombóza či tromboflebitida

Terapie erysipelu:
za hospitalizace

      izolace nemocného

      klidový režim na lůžku

      parenterální aplikace antibiotik

a)   celková léčba
antibiotická terapie:

      baktericidní antibiotika

Lékem první volby jsou penicilinová antibiotika. Např. Prokain penicilin G 2 x 1,5 . 3,0 mil. j i. m. obvykle po dobu 10 - 14 dní. U recidivujícího erysipelu je vhodné léčbu ukončit dlouhodobě působícími peniciliny např.:

a)   Pendepon comp. V dávce 1,5 mil. j i. m. jednorázově následující den po ukončení terapie a dále pak opakovat v intervalu 2 týdnů nebo

b)  Rentarpen inj. v dávce 1,2 resp. 2,4 mil. j lx za 2 - 3 týdny

Alternativou k podání penicilinů jsou cefalosporiny 1. Generace např. cefalozin - Kefzol inj. 0,5 či 1,0 g 3 x denně po 8 hodinách po dobu 7 - 10 dní

      bakteriostatická antibiotika

Mají význam hlavně při alergii na antibiotika penicilinového typu.
Erythromycin (EMU-V) 4 x 500 mg po dobu 10 - 14 dní, event. Erytrocin inj. v obvyklých dávkách
Roxithromycin (Rulid tbl) 2 x 150 mg denně po dobu 10  dní

Poznámky k terapii antibiotiky:

Obecně se doporučuje preferovat parenterální aplikaci před terapií perorální. U imunikomprimovaných pacientů či při těžkém klinickém průběhu je vhodné konzultovat lékaře antibiotického střediska.

b)  místní terapie:

protizánětlivá terapie 
např. obklady se sol. Aluminii - aceticotartarici, 3 % borovou vodou ap., masti: Saloxyl ung, cremor aluminii - aceticotartarici, polysan vaselina apod.

Zásady ošetřovatelské péče: 
Pacienta s čerstvou infekcí je vhodné izolovat na pokoji s infekčním režimem.
Z hlediska etického neplatí pro toto onemocnění žádná zvláštní pravidla.

Výstup - informace o procesech a podmínkách v období po aktuálním procesu.
Definování stavu ve kterém by se měl pacient nacházet na výstupu:
Pacient by měl být po ukončení celkové i lokální terapie bez lokálního kožního zánětu a bez subjektivních potíží s nezánětlivými laboratorními parametry.

Onemocnění podléhá hlášení o výskytu infekčních chorob.

Možné komplikace léčby:

anafylaktický šok, Hoigného syndrom, polékový exantém, kožní změny ve smyslu vzniku dermatitidy či ekzému.

Prognóza quod vitam a laborem je příznivá, pokud se jedná o pacienta bez průvodních interních onemocnění (např. diabetes) a poruch imunitního systému
Prognóza závisí na rozsahu kožního nálezu a na celkovém stavu organismu.
Preventivní opatření u erysipelu:
- péče o intaktní povrch kůže - tj. léčba jiných kožních onemocnění (ekzém, mykóza, bércový vřed apod.), léčba interních onemocnění, léčba lymfedému apod.

Literární odkazy

O.Braun - Falco, G. Plewig, H. H. Wolf, R. K. Winkelmann, Dermatology  1992, IV: 174 - 175
G.A. W. Rook, D. S. Wilkinson, F. J. G. Ebling, Textbook of Dermatology 1992, V: 969 - 972
E.Hegyi, I. Stodola, Dermatovenerologia v praxi  1987, 158 - 160
F.Záruba, F. Vosmík, Diferenciální diagnostika kožních chorob 1988, 90


 

Kontakt