Fotoprotekce

Ochrana kůže před účinky ultrafialového záření

Karel Ettler
Kožní klinika FN, Hradec Králové
Přednosta: Doc.MUDr.Marie Nožičková,CSc.

Souhrn
            Rozšířené možnosti letní rekreační aktivity v posledních letech i dokumentované zeslabování stratosférické ozónové vrstvy přitahují zvýšenou pozornost k nežádoucím účinkům slunečního ultrafialového záření. V tomto souhrnném článku je podán přehled o možnostech ochrany kůže před těmito účinky.

            Přirozené mechanismy kožní fotoprotekce počítají zejména se ztluštěním rohové vrstvy epidermis a posílením melaninové pigmentace.

 Úprava denního režimu (vyloučit polední expozici), používání oděvu a pobyt ve stínu patří k základním opatřením ochrany. Při letní reakreační aktivitě přicházejí ke slovu ochranné prostředky nanášené na kůži - sunscreeny. Jejich výběr, výpočet ochranného faktoru i způsob aplikace je nezbytným předpokladem příjemně strávené slunné dovolené. Předsezónní fototerapie a systémově podané léky (antimalarika, karotenoidy) patří k  doplňkovým metodám fotoprotekce.  

Klíčová slova: UV záření - fotoprotekce - sunscreeny

Úvod

Sluneční světlo, které dopadá na zemský povrch, obsahuje ultrafialové záření (energeticky tvoří 5%), viditelné (50%) a infračervené (45%) pásmo. Z hlediska biologické účinnosti na kůži je nejvýznamnější právě ultrafialová část (UV). Dělíme ji na UV-B (290 - 320 nm) a UV-A (320 - 400 nm). Kratší vlnové dávky jsou odfiltrovány průchodem atmosférou, významná v tomto směru je zejména stratosférická ozónová vrstva (15 - 50 km).      

Působení slunečního světla má své příznivé stránky - napomáhá k pocitu psychické svěžesti (jsou známy depresívní stavy z nedostatku přirozeného světla), UV-část je potřebná k přeměně vitaminu D v kůži (Stumpf, 1989) v jeho aktivní formu.

Přirozené (ale také z umělých zdrojů) UV záření má však také řadu nežádoucích účinků. Akutně může způsobovat solární dermatitidu (spálení), která se projeví zarudnutím a pálením kůže, závažněji i otokem a puchýři. Reakce může být umocněna i fototoxickým mechanismem (senzibilizací kůže systémově podanými léky - amiodaron (Ettler, 1989, 1993), chlopromazin, tetracyclin, hydrochlorothiazid, fluorochinolony, nesteroidní antirevmatika, apod., nebo lokálně aplikovanými léky či chemikáliemi - dehtem, bergamotovým olejem, ropnými přípravky, rostlinnými šťávami), nebo vzácněji fotoalergickým dějem (po kontaktu s některými dezodoranty, voňavkami či chemickými sunscreeny). Patologická citlivost na světlo může pak přetrvávat a dávat tak základ skutečnému onemocnění - fotodermatóze.

Dlouhodobé působení UV záření může pak na kůži vyvolat chronické změny, které již mohou být do jisté míry irreversibilní - aktinické stárnutí kůže (fotoaging) a fotoimunosupresi, vyústící ve fotokarcinogenezi (Ettler, 1987, 1992, 1995). 

“Photoaging” znamená hrubé i mikroskopické kožní změny, které jsou v souvislosti s chronickým slunečním zářením (Oikarinen, 1990). "Photoaging" není prosté urychlení na věku závislých a ke stárnutí vedoucích poruch. U velmi starých (90-ti letých) lidí, kteří se celý život vyhýbali oslunění, je kůže hladká, neposkvrněná, která má jen ztenčení, ztrátu elasticity a prohloubení normálních ohybových rýh. Naproti tomu u padesátiletých lidí se světlou kůží, kteří se celý život vystavovali slunci, se vyskytuje záplava vrásek, žlutavá, suchá, "kožená" kůže s různými benigními, premaligními a maligními novotvary.

Na chronicky exponované kůži se objevují také solární keratózy, ložiska se zbytnělou olupující se rohovou vrstvou, které mohou být prekancerózou nejčastějšího “aktinického” tumoru kůže - basocelulárního karcinomu (basaliomu). V některých případech vzniká i spinaliom. O melanomu se diskutuje - zatímco lentiginosní typ tohoto nádoru bílé populace je bezpochyby závislý na kumulativní dávce UV záření, u ostatních forem melanomu se asi mohou uplatnit spíše epizodická prudká ozáření  až do spálení (Ettler, 1987, 1992, 1995).   

Kožní  fototyp

Je všeobecně známo, že reakce na oslunění není u každého člověka zcela stejná. Lidská kůže vykazuje určité rasové odchylky, které se projevují zejména odlišnou barvou. Barva kůže mimo úrovně prokrvení a arteficiálních pigmentů je určena především obsahem melaninu a jeho distribucí v epidermis. Tato vlastnost kůže je zřejmě výsledkem dlouhodobého fylogenetického vývoje (černá kůže je přizpůsobena podmínkám tropického pásma, bílá kůže naopak nízké intenzitě slunečního záření v oblastech mírného pásma) a je každému jedinci jako konstituční geneticky dána. Fakultativní kožní barva je potom ztmavnutí kůže (opět geneticky podmíněná) v odpověď na UV ozáření. Pečlivá anamnéza odpovědí každého jedince na sluneční ozáření - tendence ke zrudnutí a schopnost ztmavnout - dovoluje lékařům rozdělit lidi všech barev do tzv. kožních fototypů (viz tab.1).

Praktické zařazení každého člověka do příslušného fototypu je velmi jednoduché a může ho po poučení provádět i většina laiků. Posuzuje se reakce kůže (anamnesticky) po expozici 1 hod. na jarním či  časném letním slunci v poledním období. Hodnotí se přítomnost erytémové odezvy (Ettler, 1999) a pigmentační reakce (tab.2).

Jak již bylo řečeno, veškerá světová populace byla rozdělena do šesti fototypů. V běžné české populaci zpravidla vystačíme s prvními čtyřmi fototypy, jež jsou určeny odpovědí jedince na dotaz týkající se tolerance jeho kůže vůči prvnímu jarnímu slunci:  

Tab. 1
Rozdělení kožních fototypů

Fototyp

Reakce kůže

I

Vždy zrudne, nepigmentuje

II

Zrudne, pigmentuje jen mírně

III

Zrudne zřídka, pigmentuje

IV

Nerudne, pigmentuje dobře

V

Arabové

VI

Černoši

 

Je důležité podotknout, že dávka UV-B, potřebná k vyvolání erytémové odpovědi, se s věkem z praktického pohledu příliš nemění (Cox, 1992) a nezávisí ani na denní době aplikace (Johnson, 1991).

 Faktory přirozené obrany lidské kůže proti UV záření

Základní obranné mechanismy lidské kůže zahrnují několik složek, z nichž největší význam má asi tloušťka rohové vrstvy a melaninová pigmentace (Ettler, 1991).

1.    Keratinizace vede k vytvoření kompaktní soudržné vrstvy z rohových buněk (stratum corneum) různé tloušťky (15-50 µm či více), která obsahuje proteiny absorbující UV záření (keratinové aminokyseliny: histidin, tyrosin, tryptofan, atd.). Rohová vrstva nejenže absorbuje a odráží dopadající UV záření, ale také oslabuje jeho rozptyl. Na disulfidické můstky bohatý keratin umožňuje dobrou absorpci 290-320 nm, která je významná zvláště u osob s vitiligem a u albínů. Např. rohová vrstva na dlaních má tak silnou ochrannou schopnost, že k vyvolání erytému je potřeba 15-20 násobku MED pro UVB zjištěné v jiných místech integumenta.

 

2.    Vývin geneticky určené konstituční melaninové pigmentace v melanocytech zahrnuje vytvoření a přenos melaninových melanozomů z melanocytů do bazálních a suprabazálních keratinocytů. U negroidních plemen zůstávají nedotčené, u bělochů a žlutého plemene dochází postupně k shlukování melanozomů. Melanozomy přítomné v epidermis nejenže absorbují UV záření, ale také oslabují záření rozptylem. Melanin funguje také jako lapač volných radikálů, které vznikají v kůži po UV ozáření a jako optický filtr, který chrání jadernou DNA keratinocytů, stejně tak i dermální proteiny, kolagen a elastin před UV poškozením.

 

3.    Selektivní akumulace lipofilních karotenoidních pigmentů (b-karotenu) v podkožní tukové tkáni dovoluje, aby tento pigment (rozptýlený jak v epidermis, tak v dermis) účinkoval jako membránový stabilizátor a vychytávač různých forem reaktivního kyslíku (singletový kyslík, nebo 1O2, -OH, apod.), které jsou vyvolány UV ozářením. Jiné antioxidanty jako alfa-tocoferol, glutathion, kyselina askorbová jsou také protektivy a přímo reagují s různými volnými radikály a reaktivními formami kyslíku.

 

4.    Přítomnost superoxid (SOD) a glutathion-peroxidázy a glutathion-reduktázy v epidermis účinkují jako selektivní deaktivační systém pro reaktivní formy kyslíku (superoxidativní anion O2-) vyvolané UV ozářením, a tak chrání lipoproteiny buněčných membrán před peroxidačními reakcemi. SOD také chrání epidermální a dermální proteiny (keratin, elastin a kolagen) proti proteinové cross-link reakci, která je opět výsledkem působení aktivních forem kyslíku, vyvolaných UV zářením.

 

5.    Excisní opravná kapacita kožních buněk opravuje UV zářením vyvolaná poškození DNA. Pokud tento mechanizmus je defektní nebo chybí (jako je tomu u xeroderma pigmentosum), dojde velice záhy k vývinu kožních neoplazmat.

 

6.    Kyselina urokanová je deaminovaný produkt histidinu, který se dříve považoval za endogenní sunscreen normální epidermis a stratum corneum. Lidská epidermis má nedostatek urokanázy, enzymu, který oxidativně degraduje kyselinu urokanovou, zatímco histidin-deamináza, enzym zodpovědný za syntézu kyseliny urokanové, je přítomen a zjevně nejaktivnější v pozdnějších stádiích diferenciace keratinocytů ve stratum granulosum. Kyselina urokanová se akumuluje v kůži po týdny, které následují UV expozici, protože vzrostla aktivita histidin-deaminázy. Po ozáření UV (290-320 nm) dochází k trans-cis izomeraci in situ v kůži: bylo prokázáno, že cis-izomer kyseliny urokanové má immunosupresivní účinek, zvláště při dějích kontaktní přecitlivělosti. To může sehrát důležitou roli při fotokarcinogenezi, a tak dříve proklamovaný ochranný efekt kyseliny urokanové vůči UV záření je přinejmenším diskutabilní.

Faktory přirozené fotoprotekce však není vhodné přeceňovat: přestože během letní sezóny při expozici slunečnímu záření dochází u disponovaných ke kosmeticky žádoucímu ztmavnutí, znamená to pouze asi dvojnásobné zvýšení MED (dvojnásobné zvýšení ochranné kapacity) – Ettler, 1999. 

 Faktory umělé ochrany vůči slunečnímu záření

 Stínění a oděv

Proti silnému působení slunečního světla je vhodné používat stín klobouku a slunečníku, zvláště u lidí se značnou fotosenzitivitou. Je však třeba si uvědomit jaké okolí je kolem, protože bílý písek, čerstvý sníh, bílé betonové plochy mají silný odraz a mohlo by dojít ke spálení.

Ochrana oděvem je závislá na barvě, barevné a nejlépe černé oděvy více chrání, pohlcují více světla a IR, také se ale nepříjemně zahřívají. Tenké, bílé nebo dokonce vlhké tkaniny chrání méně. Syntetické materiály (nylon, dacron, atd.) jsou méně transparentní pro UV záření než bavlněná vlákna. Obnošené a seprané textilie chrání lépe. U pružných látek je důležité pro fotoprotekci  jejich smrštění či natažení.

Georgourasová (1997), která se od r. 1989 zabývá UV propustností různých druhů textilií, stanovila tzv. australsko-novozélandský standard (v r.1996). Proto mají látky v Austrálii (nověji i v jiných zemích)  udávaný UPF (UV protective factor). Za dobrou ochranu se považuje UPF=15-20 (4,2-6,7% transmise UV), velmi dobrou UPF=25-35 (2,6-4,1% transmise UV) a vynikající UPF=40-50 + (< 2,6% transmise UV).

 Aktivní ochrana

 Fotoprotektivní adaptace

Znamená opakované (6-10x) ozáření UV těsně podprahovými dávkami, které podpoří přirozené mechanismy (Ettler, 1992). Úspěšná však bývá jen u fototypů III a IV.

Fotochemoprotekce

 Tento způsob zahrnuje použití přípravku s velmi nízkým obsahem 5-MOP a zároveň UV-B absorbujícího sunscreenu (SPF 6-8) spolu s expozicí přirozenému slunečnímu světlu v nízkých dávkách. Vyvolá to mírné ztluštění str. corneum a produkci melaninu. Tato metoda (i když velmi opatrně) je použitelná i u jedinců s fototypem I a II. Je možné použít i metodu PUVA (jak lokální, tak p.o.) u těchto osob s nízkým fototypem, stejně tak i jako profylaktickou léčbu u polymorfní světelné erupce (Nožičková, 1990, 1997) před sezónou (2x týdně po 3-4 týdny). Zdá se, že je výhodnější použití 5-MOP (hlavně při lokálním podání) než 8-MOP: hrozí totiž menší nebezpečí fototoxické reakce.

Pasívní ochrana

Sunscreeny

Sunscreeny - jsou to látky, které ochraňují strukturu a funkci lidské kůže před aktinickým poškozením (Pathak, 1986). Přestože v USA jsou považovány za léky a vztahují se na ně přísné předpisy FDA (U.S. Food and Drug Administration), v Evropě jsou většinou degradovány jen na kosmetika. Tyto přípravky jsou dodávány v podobě roztoků (čirých nebo bělavých lotionů), gelů, krémů, mastí, popř. rtěnek, které pohlcují i odrážejí až 95% UV záření. Většinou jsou zaměřeny na UVB oblast, některé i na UVA, často je nutná kombinace více složek. Sunscreen musí mimoto splňovat i řadu estetických požadavků - být nebarevný a kůži ani oděv nebarvit, být chemicky stálý, nezapáchat, nedráždit. Většinou se rozdělují na chemické suncreeny (absorbéry) a fyzikální sunscreeny (blokátory, opony).

a)    Chemické absorbéry jsou látky, které pohlcují UV záření. 

Používají se tyto:

Para-aminobenzoová kyselina (PABA) a

Deriváty (PABA estery): amyldimethyl PABA (Padimate-A,  Escalol 506)

octyldimethyl PABA (Padimate-O,

Escalol 507)

Benzofenony (oxybenzone, sulisobenzone) - široké spektrum  až do UVA

Cinnamáty (octolmethoxycinnamate, cinnoxate)

Salicyláty (homomethyl salicylat)

Anthraniláty

 

PABA a její deriváty mají vysoký extinkční koeficient a k jejich rozpuštění se používá alkohol. Nedoporučují se na citlivou kůži, ani pro děti. Navíc je popisovaná zkřížená alergie PABA s benzocainem, procainem, P-phenylendiaminem, či dokonce se sulfoanilamidy a thiazidy (známé např. z diuretik).

 

Proti UVA, které je také ve značné míře ve slunečním světle, a při chronické expozici může působit určité změny, se používají benzofenony (oxybenzon, dioxybenzon, sulisobenzon) a dibenzoyl methany (Parsol 1798, Eusolex 8020, Parsol DAM) (Böhm, 1997). Mexoryl SX se jeví v současné době jako jeden z nejúčinnějších UVA absorbérů (Moyal, 1997).

 

Chemické absorbéry však mají  určitý potenciál vyvolávat kontaktní alergii, popř. fotoalergickou kontaktní reakci (sunscreeny jsou v dnešní době dokonce nejčastější příčinou kontaktní fotoalergie – Funk, 1995).

 

b)   Fyzikální blokátory jsou látky, které rozptylují a odrážejí neselektivně UV i viditelné záření. Jejich účinnost je do jisté míry určena velikostí a dokonalým rozptýlením jejich částic. Jsou to oxid titaničitý (TiO2 částice O,3 µm), oxid železnatý (FeO 0,3-0,4 µm) a železičitý (bentonit FeO2), talek - magnezium silikát (MgSiO2 0,4-0,7 µm), oxid zinečnatý (ZnO 1-3 µm), magnezium oxid, kaolin, barium sulfat, "red petrolatum". Nejefektivnější a nejčastěji používané jsou ZnO a TiO2 (5-20%). Při vyšší koncentraci jsou kosmeticky již nepřijatelné, mají nápadnou bělavou barvu. Jejich aplikace se doporučuje na místa maximálně vystavovaná slunci - nos, rty, uši. Kombinace s absorbéry je možná a v řadě přípravků se s výhodou používá.

 

c)    Přírodní oleje - používají se extrakty z aloe, jojoba olej a vitamin E (alfa-tocoferol). Jejich ochranná funkce je nízká, spíše se uplatňují jako příjemná promašťovadla kůže, hlavně pokud se tato činnost opakuje. Alfa-tocoferol acetát a kyselina askorbová (nyní byla již vyřešena chemická stabilita, a tak je nově přidáván do moderních opalovacích prostředků)  se uplatňují jako antioxidancia a pomáhají tlumit nejen sluneční popálení, ale zejména dlouhodobé aktinické změny kůže.

Novým trendem ve vývoji sunscreenů se zdá být používání  lyázy (DNA endonukleáza), enzymu, který posiluje reparační procesy nutné k odstranění aktinických poškození genetického materiálu kožních buněk.  

Ochranný faktor (SPF)

Je definován jako poměr MED chráněné kůže ku MED kůže suncreenem nechráněné. Znamená to, že čím je SPF vyšší, tím je ochrana lepší. Pro praxi to přibližně znamená násobky  doby pobytu na slunci do vzniku erytému.

Podle COLIPA (Comité de Liaison des Associations Européenes de l´ Industrie de la Parfumerie de Produits Cosmetiques et de Toilette) normy (v současné době uznávané v Evropě, norma FDA je naproti tomu uznávaná v USA) se ke stanovení SPF musí  povolat nejméně 10 lidských dobrovolníků (fototyp I, II, III), aplikaci 2 mg/cm2 přípravku na testovanou plochu  kůže zad, a pak testovat xenonovou lampou (solární simulátor). Odečet reakce se provádí za 20 - 24 hod.

Odolnost vůči vodě

Během letní opalovací aktivity dochází při koupání, ale i pocením, k rychlému smývání přípravků a kůže se tak stává nechráněnou, pokud se aplikace okamžitě neopakuje. Přípravky označené "water-resistant" vydrží 40-minutové máčení kůže ve vodě, "water-proof" vydrží 80-minutové máčení. SPF se měří na stejných dobrovolnících před namočením a po plavání, přičemž nesmí signifikantně poklesnout. Čerstvá a slaná voda snižují SPF více než pouze voda chlorovaná. Vodě odolné přípravky se pak smývají mírně alkalickým mýdlem a vodou. Jejich odolnost umožňují akrylátové a metakrylátové polymery, které po nanesení zůstávají absorbovány na kůži.

Rychle ztmavující prostředky

Tmavá kůže se zdá kosmeticky pro řadu lidí velmi žádoucí. Byly proto vyvinuty prostředky, které ji dokáží ztmavit i bez opalování. Jsou založeny na těchto principech:

1.    Látky, které se váží na str. corneum a autooxidují se. Obsahují 3-5% dihydroxyaceton (DHA) samotný nebo v kombinaci s 0,25% lawsonem (1,4-dihydroxynaphtoquinon). Díky tělesnému teplu a kyslíku ze vzduchu se DHA oxiduje a polymerizuje, tmavne a váže se selektivně na histidin a tryptofan v keratinu. Zbarvení kůže zůstává 5-7 dní a lze je postupně vymýt mýdlem a vodou, popř. alkoholem a acetonem. Tato metoda se dobře hodí jako kamufláž depigmentovaných ložisek, např. vitiliga. Je však nutné zdůraznit, že neposkytuje téměř žádnou fotoprotekci.

2.    Přípravky obohacené tyrosinem: jsou to hydrolyzované proteinové extrakty s obzvláště vysokým obsahem tyrosinu, aby se zvýšilo množství substrátu pro syntézu melaninu v kůži. Doporučuje se podávat denně 7-10 dní před zahájením prázdnin. Kontrolované studie však neprokázaly výhodu takovýchto přípravků.

3.    Systémové látky, které modifikují barvu kůže - p.o. karotenoidy b-karoten a canthaxanthin. Tyto přípravky se po 3-4 týdenním podávání akumulují v podkožním tuku, ale také v dermis a epidermis a způsobí oranžově hnědavé zabarvení kůže (i na zcela neobvyklých místech - dlaních, chodidlech, ušních lalůčcích). Proti UVB má minimální účinek, canthaxanthin někdy poškozuje zrak (Szmurlo, 1991).

 4.    Fototoxicky působící látky, jako psoraleny, bergamotový olej, apod., po expozici UV záření vyvolávají v kůži fototoxickou reakci, po které zůstává pigmentace mnohem výraznější než po běžném opalování. Účinek je podobný jako při metodě PUVA. Netřeba však zdůrazňovat, jaké aktinické (dlouhodobé) škody může nekontrolované používání těchto prostředků vyvolat.   

Systémová ochrana

a)    Inhibitory prostaglandinů: kyselina acetylosalicylová  může mít mírný inhibiční účinek na časnou fázi erytému  solárního. Indomethacin má určitý tlumivý a  protizánětlivý účinek na UVB erytém, pokud je podán před  ozářením (Black, 1987).

 

b)   Antihistaminika H1: nejsou účinná na pozdní fázi erytému.

 

c)    Beta-karoten se doporučuje na fotosenzitivitu v oblasti  viditelného záření - absorbuje vlnové délky 360-500 nm s  maximem 450-475 nm. Je tedy lékem volby erythropoetické  protoporfyrie (Nožičková, 1969, 1982), erythropoetické  a variegátní porfyrie, jinak nemá přílišné opodstatnění.  Doporučují se dávky u dětí do 8 let 30-60 mg/den, nad 8  let 90-120 mg/den, u dospělých 120-180 mg/den až do 250  mg/den.

 

d)   Aminochinoliny - užívané jako antimalarika: chlorochin  (Delagil), hydroxychlorochin (Plaquenil), quinacrin  (Atebrin). Limitujícím faktorem použití je jejich  toxicita a možnost vyvolání retinopatie, která se  objevuje obvykle po překročení 200 g a je irreversibilní  (atrofie n.II, zúžení arteriol a pigmentovou degeneraci  makuly). Obvyklá denní dávka činí 200-500 mg léku.

Praktické poznámky

Ochrana proti slunečnímu záření by se měla stát každodenním návykem zejména u lidí s nízkým fototypem nebo ohrožených fotosenzitivitou. Zabrání se tak nejen akutnímu spálení, ale i rozvoji aktinického stárnutí kůže.

Ochranu je nutné zahájit již výchovou u dětí. Do 6 měsíců věku by se neměli kojenci vystavovat přímému slunci vůbec, pod 2 roky věku by se měla batolata chránit oděvem a nevystavovat se polednímu slunci. Děti starší by měly používat sunscreeny s vysokým SPF (10-15) bez PABA. Doporučují se přípravky s fyzikálními sunscreeny - fungují na mechanismu odrazu a kůži nealergizují (Ettler, 1992). Vhodné jsou i tmavé brýle.

Je nutné zvolit i druh sunscreenu podle činnosti, kterou plánujeme - ke koupání či pocení jsou vhodné water-resistant a water-proof prostředky a jejich aplikaci obnovovat alespoň po 2 hodinách. Při volbě ochranného prostředku musíme také počítat s předpokládanou dobou pobytu na slunci - čím bude delší, tím vyšší SPF. Opakovaná natření stejným přípravkem SPF podstatně nezvýší, jen udrží!  Pamatovat i na to, že odražené světlo také opaluje (i pokud jsme ve stínu): bílý písek, čerstvý sníh, bílé betonové plochy mají silný odraz (až 30%). Také střídavá oblačnost může být zrádná.

Úvodní aplikace sunscreenu by měla být pečlivá a provedená dvakrát - při druhé aplikaci se zatřou zapomenutá místa (boltce, nárty!), zajistí to také dostatečné množství nanesené látky, aby byl dodržen SPF deklarovaný výrobcem. Natření by mělo být u chemických sunscreenů provedeno 20 minut před opalováním, aby se dostaečně vstřebal a navázal na rohovou vrstvu.  

Každých 300 m zvyšující se nadmořské výšky se o 4% zvýší intenzita slunečního světla, tzn., že ve výšce 1500 m n.m. je o 20% vyšší než u hladiny moře.

Zeměpisná šířka pobytu také také ovlivňuje intenzitu záření - v tropech je až 5x vyšší než ve Skandinávii.

Důležitá je denní doba - nejvíce erytemogenní je sluneční světlo mezi 11. a 14. hod., kdy také obsahuje nejvyšší podíl UV-B (ráno a večer roste podíl UVA díky fyzikálním poměrům průchodu silnější vrstvou atmosféry při sluneční pozici nízko nad obzorem). Proto citlivější lidé by neměli chodit na slunce v době od 10 do 15 hodin. 


Závěr

Stejně jako v jiných oborech lidské činnosti platí i zde zásada "všeho s mírou". Nadměrné opalování škodí kůži, přispívá k aktinickému stárnutí. Pokud však známe účinky UV záření na kůži a dokážeme bránit jejich škodlivému působení, není důvodu, abychom nevyužili jeho pozitivní vlastnosti.

Použité zkratky

COLIPA – evropská norma pro stanovení SPF sunscreenů
DNA – desoxyribonukleová kyselina, nositel genetické informace
FDA - U.S. Food and Drug Administration (Úřad pro kontrolu  potravin a léčiv v  USA)
MED - minimální erytémová dávka (záření)
5-MOP, 8-MOP - 5(8)-methoxypsoralen (fotosenzibilizátory,  viz PUVA)
PABA - kyselina paraaminobenzoová (součást sunscreenu)
PUVA - fotochemoterapie: Psoralen + ultrafialové záření A  (UVA)
SOD – superoxid-dismutáza
SPF - sun protecting factor (ochranný faktor sunscreenu)
UPF - UV protecting factor (ochranný faktor textilií)
UV - ultrafialové záření
UVA - ultrafialové záření pásma A (320-400 nm)
UVB - ultrafialové záření pásma B (290-320 nm)  

Tab. 2
Přehled kožních fototypů

 fototyp                   neozářená                   MED                      citlivost na UV                         popis kůže
                                                                    mJ/cm2

I                                 bílá                              15-30                        velmi citlivá                     vždy snadno rudne,
                                                                                                                                                    nevykazuje IPD,
                                                                                                                                                    nikdy netmavne

II                                bílá                              25-40                        velmi citlivá                     vždy snadno rudne,
                                                                                                                                                   stopové IPD,tmavne
                                                                                                                                                   minimálně a těžko

III                               bílá                              30-50                        mírně citlivá                     zrudne málo, IPD+,
                                                                                                                                                   tmavne postupně a
                                                                                                                                                  stejnoměrně (světle
                                                                                                                                                  hnědě)

IV                          světle hnědá                  40-60                        mírně citlivá                    zrudne minimálně,
                                                                                                                                                 IPD++, vždy tmavne
                                                                                                                                                dobře (mírně hnědý)

V                             hnědá                            60-90                       minimálně                        zřídka rudne, IPD+++,
                                                                                                       citlivá                               tmavne hojně (tmavě
                                                                                                                                                 hnědý)

VI                         tmavě hnědá                   90-150                    necitlivá nebo                 nikdy nerudne, IPD+++,
                                                                                                      nebo černá                       nepatrně citlivá,  silná,     
                                                                                                                                                 hojná pigmentace                                                                            


 L i t e r a t u r a

1.      Black, H.S.: Systemic photoprotective agents.  Photodermatol., 4, 1987, s.187-195.
2.      Böhm, F.: The behavior of dibenzoylmethane-based  sunscreens in UVA irradiation. Abstracts of 7th Congress  of the ESP, Stresa, 8.- 13.9. 1997, S15.
3.      Cox, N.H., Diffey, B.L., Farr, P.M.: The relationship  between chronological age and the erythemal response to  ultraviolet B radiation. Brit.J.Dermatol., 126, 1992, s. 315 - 319.
4.      Ettler, K.: Příspěvek k otázce opalování u dětí. Čs.Pediat., 46, 1991, č.3, s.181-182.
5.      Ettler, K.: Příspěvek k hodnocení úlohy ultrafialového záření v  etiopatogenezi maligního melanomu. Suppl.Sbor.věd.Prací LF UK HK, 35, 1992, č.4,  s.283-350.
6.      Ettler, K.: Is there any relationship between melanoma incidence and  global sunlight or thickness of the stratospheric ozone  layer? J.European Acad.Dermato-Venereol., 5, 1995, Suppl.1,  S128 (P28).
7.      Ettler, K.: The value of minimal erythema dose in Czech population. J.Eur.Acad.Derm.Venereol.12, Suppl.2, 1999, S313-S314, P-610.
8.      Ettler, K.: Závislost incidence maligního melanomu na množství  slunečního záření.  Čs.Derm., 62, 1987, č. 6, s.358-364.
9.      Ettler, K., Nožičková, M.: Faktory přirozené  fotoprotekce kůže. Čs.Derm., 66, 1991, č.6, s.336-339.
10.  Ettler,K., Nožičková, M.: Faktory umělé fotoprotekce  kůže (souhrnný referát). Lék. Zpr. LF UK HK, 37, 1992,  č.7-8, s.193-199.
11.  Ettler, K., Nožičková, M.: Přirozená fotoprotekce po slunění v letním období. Čs.  Derm., 74, č. 6, 1999, s. 239 - 242.
12.  Ettler, K., Gregor, J., Pidrman, V., Šubrtová, D., Nožičková, M.:  Skin side-effects of amiodarone therapy. Sbor.věd.Prací LF UK Hradec Králové, 36, 1993, č.4-5, s.305-315.
13.  Ettler, K, Pidrman, V., Nožičková, M.: Fotosenzitivita po amiodaronu.  Čs.Derm., 64, 1989, č. 3, s.152-156.
14.  Funk, J.O., Dromgoole, S.H., Maibach, H.J..: Sunscreen intolerance. Dermatol. Clin., 1995;13, s.473-481.
15.  Georgouras, K.E., Stanford, D.G., Pailthorpe, M.T.,  Greenoak, G.E.: Overview of sun protective clothing and  AIST/NZ standard. Austral. J. Dermatol., 38, Suppl.2,  1997, s. 64.
16.  Johnson, J.A.: Photoprotection for Individuals Sensitive to UVA/Visible Radiation. Arch.dermatol.Res., 283,  1991, s.417.
17.  Moyal, D., Courbiére, C., Le Corre, Y., de Lacharriére,  O., Hourseau, C.: Immunosuppression induced by chronic  solar simulated exposure in humans and its prevention by  sunscreens. Austral. J. Dermatol., 38, Suppl.2, 1997, s. 63.
18.  Nožičková, M.: Some Points on Threshold Effects and  Action Spectra in PCT. Sbor.věd.Prací LF UK (HK), 25,  1982, s.13-41.
19.  Nožičková, M., Ettler, K.: Polymorphous light eruption: PUVA - induced  hyporeactivity. Sbor. věd. Prací LF UK v Hradci Králové, 33, 1990, č. 3,  s. 351-357.
20.  Nožičková-Novotná, M., Ettler, K.: The appropriate use of phototherapy in polymorphic light  eruption. Australasian J.Dermatol., 38, 1997, Suppl.2, s.252.
21.  Nožičková-Novotná, M., Kraus, Z., Janoušek, V.: Spectral  Skin Sensitivity in Erythropoietic Protoporphyria. Acta  Dermatovener.(Stockh.), 43, 1969, s.299-303.
22.  Oikarinen, A.: The aging of skin: chronoaging versus  photoaging. Photodermatol. Photoimmunol. Photomed., 7,  1990, s. 3-4.
23.  Pathak, M.A.: Sunscreens. Dermatol. Clin. North Am. , 1986, 4: s. 321-334
24.  Stumpf, W.E.: Light, vitamin D and psychiatry.  Psychopharmacology, 97, 1989, s.285-294.
25.  Szmurlo, A.: Beta-Carotene in Prevention of Cutaneous  Carcinogenesis. Acta Dermatovenereol., 71, 1991, s.528.

Adresa autora: MUDr.Karel Ettler,CSc.
                            Kožní klinika FN
                            Pospíšilova tř. 365
                           500 05 Hradec Králové

                           tel. +420-49-5836211 
                           fax  +420-49-5836350
                           E-mail: ettlekar@fnhk.cz